Jsi tygr, co číhá na stráni,
slza, co stéká po skráni,
pavouk, co spřádá sítě,
jsi muž, žena i dítě.
Jsi zvuk, co mě ze sna probudí,
ruka, co míchá osud,
jsi louka, co třpytí se rosou,
i žencem, co zkrátí ji kosou..
Z té písně můžeš můj milý,
načerpat pro sebe síly,
při tanci s ženou,
kliná hladina, pevně tě objímá.
Krása, co září v květinách,
kámen, co leží v ruinách,
srce, co bije na dlani,
jsi trápení, síla i střádání.
Světlo, co proudí černou tmou,
anděl, co stojí za mnou,
orel, co mraky protíná,
jsi všude a přesto jsi jediná.
Z té písně, můžeš má milá,
cítit, co je živá síla,
při tanci s mužem,
kliná hladina pevně tě objímá.
Jsi spodní proud míru v řece slz,
záře, co prodere se skrz,
jsi odevzdání ve chvíli strachu,
nalezená v moři i v prachu.
Jsi svoboda prvního dechu,
láska, co usnula v mechu,
láska, která vše objímá,
jsi všide a přesto jsi jediná. |
