1. Jednoho jsem znal, v dobrým kšeftu jel,
jenže při své práci, lidi podváděl,
jednou mu to došlo, dál s tím nemoh´ žít,
proto začal hledat, pro svou duši klid.
Třebaže máš plné kapsy, srdce prázdné máš,
netroufáš si přinést svoji, oběť na oltář,
vzadu v chrámu stál, do prsou se bil,
prosil Boha, aby jeho hříchy odpustil.
2. V chrámu nastal shon, do dveří pad´ stín,
to když vstoupil farizej, toť pravověrný syn!
Na všechny pad´ úžas, co na oltář vše dal,
a pak pěkně nahlas, Bohu takto děkoval:
Děkuji ti, Bože, ať to všichni lidé ví,
že jen díky tobě, nejsem jako ostatní,
spravedlivý jsem, mohu vzorem stát,
ne, jako ten vzadu, ten se může leda bát!
3. Co k tomu Ježíš řek´, to dnes dávám dál,
že odešel očištěn ten muž, co vzadu stál.
Dost možná je to divný a neslyšíš to rád,
že nevítězí pýcha, ale pýcha chystá pád
Ono někdy Boží soudy, hodně ostrý jsou,
mnohý věci v jejich světle, navrch vyplavou,
i když ostrý jsou, přesto je mám rád -
když vím kdo mě zachraňuje, nemusím se bát!
... |