Tichému dechu naslouchám,
Mé dívky milované,
Když leží vedle mne,
Odevzaná nočním snům…
A jejích vlasů jemná mlhovina,
Pluje po mém polštáři,
Když zimního měsíce polární záři,
K nebesům odráží.
Je tak jemná, tak hřeje její tělo vroucí,
A mé srdce nepřestává tlouci,
Když vidím, jak její ňadra dýchají,
Jemně se zvedají a zase padají…
Když vím, že s prvním úsvitu paprskem,
Budu muset navždy odejít,
A dnešní noc bude tím vším,
Co už se nikdy nevrátí.
Ach, co jsem to učinil,
Proč jen jsem to udělal?
Spáchal jsem zločin,
Zákon jsem porušil;
Dvacet pět dolarů,
A skříňka stříbrná;
Pro ně jsem včera vstal…?
A likérku vyloupil…
Můj život se jak sen,
Ten zločin jak iluze,
Fraška špatně zinscenovaná,
Ve které musím teď hrát;
Ano, jen já vím, když na tebe,
S úzkostí zírám…
Že úsvit mne za chvíli odvede.
|
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
Paul Simon:
