Stíny na duši
D, A, Hmi, G
D, A, D, A
D
DNejen z piva jsem Anebetyčně hloupej,
a Hminekoukám moc do zrcadla, Gkdyž si holím tvář.
DRanní tupej obličej, na Arozum tolik skoupej,
Dpostrádá totiž Amyslitelů zář.
DCivím do zrcadla Aa nikdo netuší,
Hmi a nikdo netuší,G a nikdo netuší.
DKdyž máchám žiletkou, Asrdce se mi rozbuší,
Da proč si zpívám Atenhle refrén.
REF:
DMoje zrcadlo Amá stíny na duši,
Hmia nikdo netuší, Ga nikdo netuší,
Dže v noci píšu Ahořčicím na víčko.
DTrochu jsem zhloupnul, Aale jen malič-
Dko.A, Hmi, G
D, A, D, A
Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel,
a chtěl ze světa odejít na nekonečnej výlet,
s hlínou pod hlavou neznat návratu,
než jsem prokouk' žití podstatu.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší, a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší, rozhodně si s ní nepodříznu žíly.
REF:
Moje zrcadlo má stíny na duši ...
Svět není nikdy černej ani bílej,
jen někdy nechává stíny na duši.
Všichni se ženou za pochybeným cílem,
pochybenou cestou, do poslední míle.
Radši koukám do zrcadla, a nikdo netuší,
a nikdo netuší, a nikdo netuší.
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší.
Do smrti si budu zpívat tenhle refrén !
/sólo/
D, A, Hmi, G
D, A, D, A
D
|