.1.
KdEyž jsem měl bratru asi tak pět a půl lAet,
zdHál se mi vážně velice prostý svEět,
táta s mámou přáli si někoho ze mě mAít,
jHá ved' si svou: bude ze mně kouzelnEík.
.R:
Co račte si přE(E,F)át, já splním rA(A,Bb)ád,
snad chcete-li lH(H,C)état či se u moře hřE(E,F)át,
co račte si přát, já splním rA(A,Bb)ád,
a jE(E,F)akékoliv přání, stH(H,C)ačí rukou ukázE(E,F)at.
.2.
Když po létech přešlo mě stále jen si hrát,
co kázala mně máma, začal jsem vážně brát,
dál přišla starost, jaký povolání vlastně chtít,
jedno znal jsem jistě: nebude to kouzelník.
.R:
.3.
NFení to tak dávno, přišel mně můj syn řBbíct:
"CAhoj, tak jsem tady, táto, já už vím, čím chci bFýt."
Já se jen usmál a zachovat chtěl jsem klBbid,
však přCekvapil mě tím, že řek', že chce být kouzelnFík.
.R:
+ a jFakékoliv přání, stCačí rukou ukázFat ...
|