Šel od hradu k hradu trubadúr,
o srdce dam si žádal,
pak často střídal mol i dur
a tklivé písně skládal.
Když ztichl hrad a ztichl dvůr,
když se měsíc koupal v Seině,
tehdy v nocích zpíval trubadúr,
své písně z lásky k ženě.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Šel stezkou k hradu trubadúr
a to byl zase jiný,
ten všemu říkal: C’est l’amour
a čtyři měl už syny.
Když ztichl hrad a ztichl dvůr,
když se měsíc koupal v Seině
i tenhle druhý trubadúr,
šel zpívat z lásky k ženě.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Žil na podhradí trubadúr,
ten do třetice třetí,
jó, to byl chytrý trubadúr,
psal písně, které letí.
O lásce mnoho nevěděl,
potmě vikýře si pletl,
však bílý šátek tam, kde pěl,
mu vždycky k nohám slétl.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
Co vyplývá, to potěší,
Sta hudebníků, soků,
vždyť v písničkách se soutěží,
už nejmíň tisíc roků.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
A lou, a lou, a loutna mu hrála,
prý byl v té loutně slavík zakletý.
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
