|
|
Jan Neckář - A dlouze kouká Jan Neckář - A dlouze kouká |
*** Autor textu: Eduard Krečmar *** Autor hudby: Jan Neckář | Dávno známe ji,
přišla za tebou zas,
oči velké má v lese řas
a dlouze kouká.
Je zas v jedné z prvních řad,
je tu vždycky ještě dřív
než jdem hrát
a dlouze kouká.
Má tvář hodnou kreseb a skic
proto měl by sis jí
všímat víc
jak dlouze kouká.
Jí tvůj pohled pohladí,
ty si bez povšimnutí naladiš
i když dlouze kouká.
Svou lásku mám jen v klávesách,
klapky kam jsem právě sáh,
k prstům mým se svůdně choulí.
Tóny jsou má souhvězdí,
vůně trav a vůně zdí,
sněhuláci z bílých koulí.
Tóny jsou můj závan sfér
nebloudím v nich jak ahasfér,
motýl v nekončících loukách
a v proudu míč.
Až se vrátím z výletů
rád najdu právě tu,
co stále dlouze kouká,
snad stále dlouze kouká,
snad vím, kam dlouze.
Známe ji, tys ji na rukou nes
a v zákulisí čeká dnes
a dlouze kouká.
Je tvá, tváříš se jak majitel,
ona je to nejdražší, co jsi měl
a dlouze kouká.
O tvůj čas dál zápasí,
i když náhodou doma jsi
často dlouze kouká.
Má tvář hodnou kreseb a skic
proto měl by sis jí
všímat víc
jak dlouze kouká.
Svou lásku mám jen v klávesách,
klapky kam jsem právě sáh,
k prstům mým se svůdně choulí.
Tóny jsou má souhvězdí,
vůně trav a vůně zdí,
sněhuláci z bílých koulí.
Tóny jsou můj závan sfér
nebloudím v nich jak ahasfér,
motýl v nekončících loukách
a v proudu míč.
Až se vrátím z výletů
rád najdu právě tu,
co stále dlouze kouká,
snad stále dlouze kouká,
snad vím, kam dlouze kouká
|
| |