Vzpomínáš,
jak jsi říkávala mámě,
nechej to už všechno na mě,
já chci z domu odejít.
Já ti to nevymlouval
a nikdy ti neodmlouval,
protože jsem si tě chtěl vzít
a utéct s tebou pryč.
Potom přišla doba zvláštní,
už jsme nebyli jen my
a ty jsi shromáždila plány,
ukrývala se za tmy.
Utíkala ve 3 ráno,
už jsi neříkala mámo,
už jsi to nebyla ty,
nebyla ty...
Růže ode mě, na tvém okně zvadla,
tys nevěděla.
Láska ode mě, na tvém těle zhasla,
ty jsi zmizela...
Tvoje číslo je nedostupné
a já volám právě teď,
u kolejí zvoní zvony,
ty co známe nazpaměť.
Naše plány nám vyhasly,
ale ty se jednou vrátíš,
já to cítím tady v srdci,
že se na mě obrátíš...
A teď když už je všechno jinak
a ty jsi našla svůj cíl,
doufám, že už se netrápíš
a doma všechno napravíš.
Tvý oči ve mě stále září,
tak doufám že se ti daří
a vše bude jako dřív,
jako dřív (jako dřív)
jako dřív (jako dřív)
jako dřív (jako dřív)
jako dřív (jako dřív)
Tvoje číslo je nedostupné
a já volám právě teď,
u kolejí zvoní zvony,
ty co známe nazpaměť.
Naše plány nám vyhasly,
ale ty se jednou vrátíš,
já to cítím tady v srdci,
že se na mě obrátíš...
Obrátíš,
obrátíš,
že se na mě jednou obrátíš.
Obrátíš,
obrátíš,
že se na mě jednou obrátíš.
|