Já viděl jsem ji stát,
kam navěky spát musí všichni jít.
V tváři měla stín z ran a podlitin,
už nechtěla dál žít.
Ten, kdo ji měl rád,
se vůbec nechtěl prát,
vždyť bylo jich víc
a každý horoval pro hákový kříž.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Když pokynul prst,
hlíny vzala hrst a úděr dutě zněl.
Její černý šat ve větru začal vlát,
jak odletět by chtěl.
Pak nebe proťal blesk
a ona v očích lesk marně snažila se skrýt,
ze rtů vyšel vzlyk a nebyl poslední.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Zítra nový den sluncem prozářen
jeho vrahy bude hřát,
zas budou se smát, provokovat,
řvát, pít a hajlovat.
Jí zbude jen pláč,
vůbec neví nač ráno probouzet se má.
Rány zhojí čas, dívko nevinná.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí.
Netaj pláč, není proč, slzy léčí. |
