Tam kde je tráva jak mech sametový,
prostý kámen se zvedá, jméno v něj někdo vytesal,
neodpoví tomu kdo stále hledá, té dívce jež u dveří,
čeká stále a nevěří, že se probudit nedá,
Šel tenkrát do války, pozdrav jí dal, poslal dopisy bílé,
dny jako korálky, čas dávno vzal, ztěžkly čekání chvíle,
a dívka snad tisíc let, čeká stále že přijde zpět,
že se vrátí k své milé.
Tamtamy duní dál, jako tenkrát z dálky,
tamtamy duní dál, nesou píseň války,
tamtamy duní dál, ruší její spaní,
tamtamy duní dál, zapomenout brání.
Zas přišel čas, řeka dnů valí se dál, přesná polnice troubí,
zas jiný pohřbil náruč snů, včera se smál,
teď se zemí se snoubí a jdou další vojáci,
vřavou bojů se trmácí, cesty hroby tam roubí.
Tamtamy duní dál, jako tenkrát z dálky,
tamtamy duní dál, nesou píseň války,
tamtamy duní dál, ruší její spaní,
tamtamy duní dál, zapomenout brání,
tamtamy duní dál, jako tenkrát z dálky,
tamtamy duní dál, nesou píseň války,
tamtamy duní dál, ruší její spaní,
tamtamy duní dál, zapomenout brání.
|
Monika Absolonová:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
