rány věčný vzpomínky rodí
úsměv, slzy -- ne jak se ti hodí
každý to ví
jen já doufám
v uzdravení
ani stovky písmen nezahladí
tepny, žíly rozervaný
mý kroky slábnou
i když stojím dál
odhodlaný
vzít každou kapku zpátky očím
vzít každou řádku, básníkův zločin
jen tak budu moci znovu vstát a jít dál
už dost krveprolití, já dýchám
už dost osamocení, když líhám
s křikem, který jen ty vnímáš
dlouho do noci mý i tvý
tak nech barvy zaznít vší svou krásou
tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou
od teď už se neohlížím
mířím jen dál
žízeň dávnou teď voda neutiší
vřískot hlubin i hluchoněmý slyší
melodramu, který tečkou nekončí
já nerozumím
roky táhnou tělo bezvládný
písky, ledy -- předplatný pořádný
zdá se to marný
nepřítel je blíž, než kdokoli ví
zná smysly tvoje, chutě či vůně
zná hořkost tónů v každý tvý struně
snad víš, že to jen ty sám, ty sám, jsi otrok i pán
už dost krveprolití, já dýchám
už dost osamocení, když líhám
s křikem, který jen ty vnímáš
dlouho do noci mý i tvý
tak nech barvy zaznít vší svou krásou
tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou
od teď už se neohlížím
mířím jen dál |
Monika Bagárová:
Petr Ševčík:
