Tlačících se skrz tržiště, tolik vzdychajících matek,
Právě přišly zprávy, máme už jen pět let k pláči.
Kluk co rozdává noviny brečel a řekl nám, řek, že Země vážně umírá.
Plakal tak moc, jeho obličej byl mokrej, a já věděl, že nelže.
Slyšel jsem telefony, Opery, oblíbený melodie,
Byli tu kluci, hračky elektrický železný a televize.
Můj mozek bolel jak skladiště, už neměl žádný prostor
Musel jsem se nabiflovat tolik věcí, všechno to uskladnit.
A všechny ty tlusté-vychrtlé lidi, a všechny ty vysoké-malé lidi,
a všechny ty "nikdo" lidi, a všechny ty "někdo" lidi.
Nikdy jsem si nemyslel, že potřebuju tolik lidí.
Holce mýho věku bouchla hlava, zasáhla ňáký mrňavý děti,
Kdyby ji Černí neodvlekli pryč, myslím, že by je zabila.
Voják se zlomenou rukou zíral na kola Cadillacu,
Policajt si klekl a políbil nohy kněze, a teplej na to všechno koukal.
Myslím, že jsem tě viděl v zmrzlinovým salónu, pila jsi "cold and long" mléčný koktejly,
Usmívala ses a mávala a vypadala tak dobře, nemyslim,
žes věděla, že budeš v týhle písničce.
Bylo chladno a pršelo, cítil jsem se jak nějakej herec,
Myslel jsem na mámu a chtěl jsem se vrátit někam zpátky.
Tvůj obličej, tvoje rasa, způsob, jakým mluvíš,
Líbám tě, jsi krásná, chci se s tebou procházet.
Máme pět let, zachycených v mých očích,
Pět let, jaké překvapení,
Máme pět let, mozek mě tak bolí,
Pět let, to je všechno, co máme.
Pět let, jaké překvapení,
Pět let, zachycených v mých očích,
Máme pět let, mozek mě tak bolí,
Pět let, to je všechno co máme.
Máme pět let, zachycených v mých očích,
Pět let, jaké překvapení,
Máme pět let, mozek mě tak bolí,
Pět let, to je všechno, co máme...
Pět let
Pět let
Pět let... |
Placebo:
Alexisonfire:
