Bouřka se blíží,
prsty mé kružmo zkříží,
kapitán vzhlíží,
cítí se před obtíží,
vibrací v hýždi,
cítí, že vlnz blíží se,
hustou síří,
mámí ho netopýři,
oči jsou hbité,
na lodi každý tuší,
že loď se hýbe,
v pohyby potápivé
a čudné blaho,
blaho jež nevnímáme,
loď již se stápí,
mi prudce polykáme.
Loď gloglogloje,
bubák se naparuje,
kapitán pláče,
do moře střemhlav skáče,
posádka modlí,
v boha se v podpalubí,
zbytek si stříhá,
na koho v člunu zbývá,
místo k přežití,
k smrti se nevinouti,
bubáka praštit
a čelo na něj svraštit,
sílu si dobrat,
hurikán do pryč zahnat,
my chcem na Tahiti,
tam kde jen slunce svítí.
Je to hromadná mánia, ....
Buďme v klídku tančme na trámíku, buďme o.ká, loď se jenom houpá, buďme klidní pádlujme jako nikdy, buďme svorní před tím zlým živlem vodním. A až před Tahiti tam kde jen slunce svítí za malou chvíli hurikán opět šílí a zbyká banda bez trámu, kapitána, ve vodě řvoucí, bez dechu utonoucí. Pojedem na Tahitííííííííí.... |