Ulicí chladnou, smutná se zdá,
bloudím tak sám a marně vzpomínám,
na lásku mou, ou, na tu dívku ztracenou.
Na zázrak čekám, zpoždění má,
jak v kavárně snů, zvolna proklínám,
tu lásku mou, ou, moji dívku ztracenou.
R: Kéž bych přestal každý ráno,
kéž bych dokázal přestat už chtít
ji u sebe mít,
příběh končí, vše je odehráno,
krásný sen musím zapomenout snít,
když je to dávno,
co chtěla se mnou být.
Otázka věčná, nedá mi spát,
vždyť, že ji mám rád, řekl jsem jí nastokrát,
tu lásku mou, moji dívku ztracenou.
Bláznivě pátrám, proč nešlo to dál,
byla mi královnou a já byl její král,
ta láska má, moje dívka ztracená. |