1.
GVrbám váže vítr z proutí cop,
éra kreslej čáry na modrej strop,
Cna komínech z čapích hnízd je zGjedný strany stín,
CdejGmiDrukuGdo týCmý
a řekni že se dneska večer všechnoGsmí.
GV unesené lásce perlí cit,
odpovědná, moudrá zkusí být,
Cna smrkovou větévku siGblúzku zavěsíš
CtajGná,DkrásGnáCbdí
ať si o nahotě nikdo nedoGví.
R:
GHřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
AžCdo rána si bude svojí kúži hrát
jedouGmlýny, jedou až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě láskoChřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divoGkej.
2.
Na zelenej polštář si tě dám,
krásná chvíle - být tu s tebou sám,
na krk malej prstýnek co od malička mám
ti z lásky zavěsím
a nikomu to, nikomu to, nikomu to nepovím.
R:
Hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
Až do rána si bude svojí kúži hrát,
jedou mlýny jedou až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divokej.
Hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
to je srdce co tu křičí a na tvé tělo líčí, hřej.
Až do rána si bude svojí kúži hrát,
jedou mlýny jedou až nám rozum zústal stát,
hřej, hřej, hřej mě lásko hřej,
u potoka dám si loka kdybych byl moc divokej.
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
