DSlova, verše, melodiFe,
vstupuEjí mi Ddo žil,
DNohavicu s GPlíhalem,
Frád bych Eněčím Dsvlažil
a Gradoval se na okamAžik,
Hmize všech tklivých písní,
Dz těch co duši naplňuFjí,
rozkoEší i Dtísní.
Nevím kde se v lidech berou,
slůvka plná chladu,
nemohu je přeci rovnat,
bez ladu a skladu.
Nevím ani jak se rodí,
něžná slova lásky,
dívky hřejí a cuchají,
jarní sedmikrásky.
Má mě ráda nebo nemá,
odříkávám směle,
když je lichý počet lístků,
cítím se fakt skvěle.
Pak zas na mě přijde chvilka,
škaredého smutku,
a ten opustí mě hnedka,
jak poslechnu si Hutku.
Nevím kdy mám být už zticha,
a kdy radši mluvit,
kdy bych měl řvát jak na lesy,
kdy se zase tlumit.
Nevím jak se chovat k dámě,
aby si mě všimla,
nenechat jí zadusit mě,
osedlat jak šimla.
Nevím, nevím, nechápu,
a nerozumím lidem,
proč se střílí do zátylku,
s tak ledovým klidem.
/:Ne a ne já neznám způsob,
kdo a jak to spraví,
na tom pranic nezáleží,
když je to ten pravý.:/
|
