Mrtvá příroda
Slunce ještě nevyšlo
A Anna a Miguel
Jsou už u ohně.
Ona nad ním,
Muž a žena
Šílejí z postelí
A moře - které je šílené pro Annu,
Tak nenavrhne ho sledovat,
Žárlivost se neobejde bez vody, ani bez mořské řasy, ani bez soli.
Po úsvitu
Miguel je už
ve svém člunu,
Polib mě má lásko,
A klidně počkej
Vedle břehu
Moře mumlá ve vlastní řeči.
Sakra, rybáři!
Rozluč se s ní.
Nechci rozdělit její srdce.
A ona pláče a pláče a pláče pro něj.
A čeká, a čeká, a čeká a čeká stojící ve vzpřímené poloze.
Na břehu na Miguela až se vrátí.
Někteří říkají ve vesnici,
že ta bílá skála je Anna.
Všechno se zakrylo solí a korály.
Ona čeká na pláži.
Už nečekej, kamenná dívko.
Miguel se nevrátí.
Moře ho zajalo
Nečekalo, aby ho dalo ženě.
A ona pláče a pláče a pláče pro něj.
A čeká, a čeká, a čeká a čeká stojící ve vzpřímené poloze.
Na břehu na Miguela až se vrátí.
Jsou také ti, kdo ubezpečují, že
Kdykoliv je tam bouře, tak
Jsou to vyvolané vlny
Miguele, jenž bojuje za smrt proti moři
A ona pláče a pláče a pláče pro něj.
A čeká, a čeká, a čeká a čeká stojící ve vzpřímené poloze.
Na břehu na Miguela až se vrátí.
|