| Jak je smutné, když člověk cítí, chlad a neupřímnost lidských slov, jak je smutné když člověk vidí lásku co špiní neupřímnost, opřený o sloup s pohledem k hvězdám, v mysli vidím tváře zlomené, naděje utíká stále někam, plody poznání jsou zkažené, a kněží morálky nám stále radí, na všechno si našli odpověd, perverzní úchylky, nafukovací pany, budiž jim příkladem promiskuitní sex. Láska není čím by být měla v koloritu pornografie, vždyť je to dobré pro prospěch těla, ať žije nová sodomie. Všechno to dospělo na pokraj zkázy, přes okraj se naklání náš svět, pohlavní nemoci důsledek morální škváry a místo lásky morový vřed. tak ve chvíli kdy severka září, se na podstatu rozpomeň, hledán čtyřlístků uprostřed trávy je víc než užij si a zapomeň, pak snáž najdeš co tolik hledáš, láska rozkvete ti jako květ, pak pochopíš že upřímné srdce je základem pro lepší svět... |
