Měsíc mi svítí nad hlavou, proč já neusínám únavou?
Ulicemi dál, chodívám, proč tě lásko všude vidívám
Jsi moje holka z bloku, jsi moje láska roku,
Jsi moje zlato z krku, že tě chtělo pro otluku,
Ukradnu ti květiny a za pas parfém,
Víš že mi na tobě záleží, že nechci harém,
Místo drahých barů, do sídlištního parku,
Cestou ti vyprávím, kolik ti dám krásných dárků,
Točíme se spolu na dětským kolotoči,
Oči se ti lesknou, a svět se nám točí,
Starý lidé nám v oknech s úsměvem závidí,
Láska z nás září, to se jen tak nevidí,
Obejmutí v dešti, jako za starých časů,
Odfouknu ti beton ze tvých lesklých vlasů.
Naše lavička, na ní naše dlouhý jména,
Za náma ta sto let opadaná stěna,
A na ní nastříkaný zase naše jména,
To je náš ráj, naše dokonalý schéma,
To je to místo kde jsme psali plány,
To je to místo kde jsme hojili rány,
To je to místo kde je nám nejlíp,
Sídlištní láska pro mě znamená nejvíc.
Měsíc mi svítí nad hlavou, proč já neusínám únavou?
Ulicemi dál, chodívám, proč tě lásko všude vidívám?
Kapky deště dopadají na tvé krásné tělo,
Cítím vánek velkoměsta, srdce to vždy chtělo,
Jsem na ulici drzý vím že mi dáš pohlavek,
Víš že mě to mrzí, že nemám v sobě pořádek,
Na nic si před sebou nehrajem,
Víš že jsem dítě ulice, že sháním na nájem,
Přesně to máš na mě tak strašně ráda,
Že jsem vždy s tebou, že ti kryju záda,
To je ta láska, co je spousta roků,
Ona a on, dvě děti z bloku,
Co spolu už ušli už mnoho kroků,
I přes nástrahy, ze všech bloků,
Jsou chvíle když v kapse není ani halíř,
Vrátím se v noci k tobě, vždy mám plný talíř,
Pohladíš mě, jseš ráda, že jsem došel domů,
Patříme k sobě jako jablko ke stromu,
Do skla pořád ryju tvoje méno krásný,
Nosím tě ve svém puklým srdci, jasný?
Ty jsi semnou šťastná a já s tebou šťastný,
To je čistá láska z bloku, pojď ke mně a zhasni..
Měsíc mi svítí nad hlavou, proč já neusínám únavou?
Ulicemi dál, chodívám, proč tě lásko všude vidívám?
|