|
|
Druhá Tráva - Víla Druhá Tráva - Víla |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
CJde po skosený FtrávCě a jde tak, jak se to FpíšCe:
s větrem v Dmizádech, s kytkou v hGmilavě Dmi
A, Dmidůstojně a GmitišeDmi,
a z polí Cslítají se pFtácCi a Gkaždej z nich jí CvěřGí,
a Fona se pak BvracíF a má v Crukou jejich Fpeřcí.
Je to můj člověk s hlavou v kříži, umírající v horku,
můj plakát na refýži i má socha u New Yorku,
je to můj voják beze jména, i ten parník v ústí Něvy,
je to jediná má žena, jenže ta, která to neví.
*: Místo k Aminí však mířím DminěkamAmi,
kde je ten, co se tak vzDmitekáAmi
že ta Bhrůza, kterou D#čeBkám,
není Fta, která mě BčekáF.
Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
|
| |
Druhá Tráva:
Druhá Tráva:
