CZastavil jsem se v Mexico City,
abych tam nFa den, na dva zchladil city
Gu Conchity JuarezovCé.
Podivnýho chlapa potkal jsem tam v metru,
v kFožený čapce a v umělým svetru,
nGa dálku z něj bylo cítit plátno fCilmové.
Určitě to bude ňákej bandita,
jenže moje paměť se stále ještě nechytá,
film o sedmi statečných běží mou hlavou,
odkud já jenom znám ten jeho výraz,
Calvera, no ne, buenos dias,
odkdypak jezdíš městskou dopravou?
"Víš, chlapče," povídá ten grázl,
nejraději bych na něj jazyk vyplázl,
ale poslouchal jsem, co mi odpoví,
"víš, chlapče, přišla suchá léta,
květ našeho řemesla pomalu odkvétá
a z našich koní zbyly jenom podkovy."
®: "Jó, kCdybych měl v rukou justici
a mFalou policejní stCanici,
v rGukavičkách bych chodil po krajCi,
/: jednou tGam a jednou sCem,
pomalGu bych vydrancoval celou zCem. :/
Můj kolektiv dneska těžko schrastí práci,
drancování v malém už se nevyplácí,
nestojí za námi odbory a tak,
ze světa teď sice přišlo dosti žrádla,
ale když já byl na letišti, tak přistávala obinadla,
a tak teď po večerech stojím v metru jako saniťák.
"Abych řek' pravdu, už si nevím rady,
pomalu řídnou naše řady
a je nás vlastně stále míň a míň,
mnozí chlapci už přesluhují
a mladí se těžko rekrutují,
náš život není jako z pláten kin."
®:
Calvera sice mluvil otevřeně,
ale o to víc u mě klesal v ceně
a moje srdce bylo brzy jako led
a moje žluč jako zpěněná řeka,
povídám:"Calvero, Conchita čeká,
jsem americkej agent, pomodli se naposled!"
®: Jó, kdybys měl v rukou justici
a malou policejní stanici,
v rukavičkách jsi moh' chodit po kraji,
/: teď jdeš tam a já jdu sem,
kdo z nás dvou dřív vydrancuje tuto zem? :/
|
Pavel Dobeš:
Pavel Dobeš:
Akurat:
Pavel Dobeš:
