Sotva utřel jsem si rypák,
přestal smrkat pro Beltine
a počal koukat po jiných
a bylo mi i fajn,
asi krev je krev, já přísahám,
o konci přesvědčen,
teď už pro smích přátel jistě
u stejné branky zůstal jsem.
Sotva švihla černou do skříně,
s mámou šla na čistý list,
začala žít
a já tím blbnout víc a víc a víc,
tak mi Vídeň, Dublin, Reykjavik
nic nezabrání,
abych aspoň kroužkem aztéckým
byl pořád při ní.
Míří tam,
kam chce jít,
takových cetek může mít!
Tak na mír!
Tak na klid!
Koneckonců chvíle s ní.
Sotva utřel jsem si rypák,
opustil jsem Lorién,
obcházím její místa,
ač není na blues, opojen,
všechny zadky světa, i ten můj,
snad nezabrání nic
zůstat jí aspoň kroužkem aztéckým,
až půjdu doprčic.
Jak vidíš tenhle svět, má milá?
Stane li se, čert to vem,
pořvu si hupcukem na Mladecko,
U svícnu zavyjem:
Míří tam,
kam chce jít.
Hej! Dobrý doutník a BH!
Tak na mír!
Tak na klid!
Koneckonců chvíle s ní.
|