Nikdy nerespektuj nikoho,
kdo nerespektuje tebe,
říkala máma s úsměvem jak nebe,
u sebe tebe, u tebe sebe,
ten pocit mě neopustí,
je v srdci v té části levé,
které slova čas splálí,
ty který jsme si přáli,
ty co jsme se jim smáli,
ty kterých jsme se bály.
Mámu po boku, když jsem byl fagan,
partu u bloku, když ulice byla můj
symbol, můj slogan, byl jsem pes a vagabund,
byl jsem tracen, kolem spousta
kund. Problémy káznění, věznění, trestáni,
nic mě nikdy nezmění, ani moje
máma co mi tak chybí,
byl jsem jako v krku zabodlá kost rybí,
chyby rány, trápení.
Jsem problémový,
štír je moje znamení,
vábení pekla, má máma klekla,
slza ztekla a strašně se lekla.
Kam vlastně směřuju, život si stěžuju,
jen vám se teď svěřuju
s čím se teď smiřuju,
neuměl jsem objímat
ani nikdy dojímat,
jen utíkat, proklánat a pěsti zatínat.
Mama chci tě zpět mezi náma.
Mama chci s tebou prožívat zlo i drama,
mama chci tě zpět mezi
náma, mama chci s tebou prožívat dobro i se snama.
Mraky se stáhly setmělo se,
nával náhlý, smát najednou něchtělo se,
všichni cítily že přijít to má,
já ji tak věřil že to přežije máma má,
zůstal jsem jako kůl v plotě,
osamotě, jak to utopený kotě,
cítil jsem dlouho bolest mojí mámy.
Prosil boha o to, ať je tu na věky s námi.
Cítil jsem tep jejího srdce,
co pomaly bylo měl jsem větší strach než ona,
tak těžko mi bylo. ale vím že žilo a ona
se trápila, plakala, křičela zoufalá,
na smrt si troufala, utíkal jsem před
jejím pláčem a voláním, měl jsem strach,
podlehl jsem zoufáním.
Plakal jsem tajně abych byl silný syn,
nedal najevo žemi zůstane jen stín.
Teď když to píšu stále to cítím, pláču,
máma mne drží pevně ji chytím nikdy nezapomenu
navždy vzpomínám, vím že ji mám,
chybí mě i naším rodinám. |
Air:
Dan Bárta:
