|
|
Znouzectnost - Poslední stání Znouzectnost - Poslední stání |
| Něco by jsi chtěl a přitom nevíš co
nevíš co, nevíš co!
někam tě to žene - ty vlastně nevíš kam
nevíš kam, nevíš kam!
není žádný ideál anebo je jich sto
je jich sto, je jich sto!
a nechceš změnit život v sladký sebeklam
sebeklam, sebeklam!
nade spoustou rad jen mávnuls rukou
tvou rukou, tvou rukou!
a pro zlé nadávky pohrdavý úsměv
tvůj úsměv, tvůj úsměv!
to co bylo předtím to zdá se ti stokou
jen stokou, jen stokou!
otázky na tělo jim leptají oděv
jich oděv, jich oděv!
Některé věci rozsoudí jenom čas
konečný rozsudek bez odvolání
měsíc - rok - deset let - to neví nikdo z nás
jak dlouho potrvá poslední stání!
Pošlapals všechno na co věřil tvůj táta
tvůj táta, tvůj táta!
máš teď svoji cestu, možná je to dobře
je dobře, je dobře!
nebylo jich málo, co tahali tě ven z bláta
ven z bláta, ven z bláta!
kdo tě do něj dostal to nezní už dobře
nezní to, nezní to!
vědět kudy nejít a před rozcestím stát
tiše stát, tiše stát!
dřív než se ukáže rok se zlatou sítí
tou sítí, tou sítí!
dobře si pamatuj to co tys neměl rád
neměl rád, neměl rád!
hořké je odsouzení tvých vlastních dětí
tvých dětí, tvých dětí!
Některé věci rozsoudí jenom čas
konečný rozsudek bez odvolání
měsíc - rok - deset let - to neví nikdo z nás
jak dlouho potrvá poslední stání!
|
| |