HlGedám malou vCílGu, bloudím, ztrácím sCílGu,
kColikrát už jsem to málem vzdGal,
ale pak si řeknu: co kdCyž se někde skrGývá,
Cani nevím, kdo všechno se mi smGál,
jFenom věřím, žCe je malá vGíla.
V lesích nebo v horách, v městech, na dědinách,
koně mít, tak bych ho klidně štval
z půlnoci až třeba do svítání,
koně mít, tak ostruhy a cval
a nedbat na to, že se třeba zraní.
®: VDíc a víc je těch, co řeknou:"BlGázne, víly nejsou,
dDoma seď, vždyť dávno všechno mGáš,"
ale vDečer potom do tmy světla rGeflektorů blýsknou
a vsDadím se, že kCaždý z nás je lhGář.
Vzadu tiše stojí, křehká, až to bolí,
jako dítě oči zvědavý
a já nemám na to, abych jí slzy slíbal
a zahodil svý písně ohraný,
asi bych ji stejně neuhlídal.
®: + a vsDadím se, že kCaždý z nás je lhGář ...
|
