PDomalu jde Aolivovým hHmiájemA
vzhDůru do hor, dAo své poustevnHmi, Ay,
vzdDuch voní mAátou a rHmiájemA,
jDako bychom byli bývalAi s ním šli i mHmi, Ay.
Bez jídla a s jediným přáním:
poznat pravdu, tu nejvyšší,
poznat, co je jenom pouhým zdáním,
čekat, až Bůh prosby vyslyší.
R1: FrGantišek z DAssissi a tAi, co ho měli rHmiádi,
RGuffino, DAngelo, všichni jAeho kamarHmiádi.A
Za blázna byl pro svoji pokoru,
papež ho poslal vyválet se s prasaty,
všechna příkoří však snášel bez odporu,
zkusme si představit, co bychom dělali já a ty.
Papežovi se pak zdálo o borcení chrámu,
v tom snu uviděl postavu jasně jak den,
podpírala svým tělem chrámovou bránu,
o Františkovi byl tenhleten sen.
R2: František z Assissi a ti, co ho měli rádi,
Gineppro, Masseo, všichni jeho kamarádi.
V horách za městem je díra ve skále,
tam bydlíval za svého života,
teď jeho tělo odpočívá v katedrále,
takto se odměňuje lidská dobrota.
Ptáci štěbetají, cikády zpívají, oslík hýká,
lidi si plní kapsy, auta popojíždějí, hluk ve městě,
dej ruku na srdce a zkoumej, zda se tě to taky týká,
tenhleten příběh z roku jedentisíc dvěstě.
R1:
R2:
|
Nicky Chinn:
Karel Kryl:
