G Kroky mé D7 samy jdou G cestou kterou D7 znají,
Em petřínská H7 zákoutí Em jarem rozkvé D7 tají,
B kroky mé Cm samy F7 jdou B až k lavicče Cm naší,
Gm tam mnouhem A7 snažší chvíli D7 snít.
G Kéž lavičko, Em kež bys promlu Am vila,
D7 vždyť ty vlastne dávno patříš G k nám,
ruka má tě G7 kdysi pora C nila,
Em když jsme ryli A7 srdce a v něm D7 monogram,
G tys nás tenkrát Em spolu sezná Am mila,
D7 polibky si kryla jasmí G nem,
o šťestí jsem G7 v objetí tu C snila,
Cm Petřín G zdál se rásjem
D7 a ráj Peří G nem.
Em Tys tady slyšela Hm všechny moje stesky,
Am snad jsi i D7 videla G slzu v očích stát,
C více však Cm vzpomínám,
G jak byl svět hned hezký,
Em když řekl A7 mám tě D7 rád.
G Kéž lavičko, Em kéž bys promlu Am vila,
D7 vždyť ty vlastne dávno ptříš G k nám,
ač nám léta G7 hlavu postříb C řila, Cm
G stále k tobě D7 ráda chdí G vám.
Em Tys tady slyšela Hm všechny moje stesky,
Am snad jsi i D7 videla G slzu v očích stát,
C více však Cm vzpomínám,
G jak byl svět hned hezký,
Em když řekl A7 mám tě D7 rád.
G Kéž lavičko, Em kéž bys promlu Am vila,
D7 vždyť ty vlastne dávno ptříš G k nám,
ač nám léta G7 hlavu postříb C řila, Cm
G stále k tobě D7 ráda chdí G vám.
|
Gabriela Hermelyová:
