Vítr slábne únavou
a pták se k dětem vrátil,
na nebe hvězdy vyplavou
až slunce sbohem dá ti.
Tma po kraji se rozptýlí
a já se svou písní,
vábím jen noční motýly,
co kolem mě se tísní.
Sám půjdu spát
dnes jako dřív,
tak sám,
jen s touto písní.
Přemýšlím o svých nesnázích,
do knih se dlouho dívám,
mý staří známí přichází
a já jen pro ně zpívám.
S Dostojevským si vyprávím,
Baudelaraise mi radu dává,
s Villonem piju na zdraví
a Remarque z dálky mává.
Sám půjdu spát
dnes jako dřív,
tak sám,
jen s touto písní.
Mé okno láska nehlídá
i když jak maják září,
jen měsíc, ten mi povídá
o kráse dívčích tváří.
Proč žádná z nich mě nečeká,
jsem sám a noc je dlouhá,
dlouhá jak život člověka,
když lásku hledá touha.
Sám půjdu spát
dnes jako dřív,
tak sám,
jen s touto písní.
Sám půjdu spát
dnes jako dřív,
tak sám,
jen s touto písní.
|
Bob Fridl:
Ag Flek:
