Há, hahá, há, hahá.
Tvé oči celou mě chválí,
když slovo nepromluvíš,
tvůj pohled mrazí mě i pálí,
já už vím, hm, co ty o mně víš.
Tak na mě ohled ber,
slyším hudbu z jiných sfér.
Ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej,
ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej.
Ty jdeš a já se vznáším,
já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó,
tak mi ruku dej.
Jé, já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó, ó, óó.
Jen veď mě, kam se ti zlíbí,
mám hlavu zmámenou, ou, ou
a víc než vhod,
přijde mi pevný bod.
Že si to ty, se mi líbí,
víš se mnou co a jak,
když si stoupám do oblak.
Ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej,
ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej.
Ty jdeš a já se vznáším,
já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó,
tak mi ruku dej.
Jé, já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó,
tak mi ruku dej.
Já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó,
tak mi ruku dej,
jé, já se ti vznáším, ó,
vznáším, ó, ó, ó.
Tudududu tututudu ...
Ó, víš se mnou co a jak,
když si stoupám do oblak.
Ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej,
ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej.
Ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej,
ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej.
Ty jdeš a já se vznáším,
tak ruku dej mi, dej mi, dej,
ty jdeš a já se vznáším...
|
Monika Absolonová:
Helena Vondráčková:
Michal David:
Thalia:
