Patnáctýho září,
nešlo to,
chtěla jsem to,
ale nešlo to,
je to za mnou,
dokázala jsem to,
necejtím nic.
Šesnáctýho září,
nespala jsem,
myslím na to,
myslím na ni,
leží tam,
dokud se nic nestane
ona tam leží.
Sedmnáctýho září,
chtěla jsem ji vidět,
ale nedokázala jsem tam jít,
mám strach.
Osumnáctýho září,
nemůžu spát,
pořád na ni musím myslet,
strašně se bojím,
mala čelo nebeský záře,
viděla jsem ji,
vypadá jako by spala,
když se ji hned dotýkám,
cejtím ten chlad,
jen nehledím na skutečnost.
Dvacátýho září,
chci spát, nejde to,
chci myslet i chodit,
nemůžu,
chybí mi,
stejská se mi po ni,
musím u ni bejt.
Dvacátýho prvního září,
tělo se rozkládá,
ležím vedlě něj,
dejchám, usínám,
zdá se mi o ni,
už jsem na ni podobná.
Dvaadvacátýho září,
vnímám ji,
spím vedle ni
a držím ji za ruku,
je mi dobře
a chci, aby to takhle zůstalo,
vím, že každej novej den
mi ji bere pryč,
pomalu ji ztrácím,
nevím kam odchází.
Lhát se musí,
to mám znát,
lhát se musí,
uč se lhát.
Řvát a kopat,
když mě nevidí,
řvát, když je tu
ticho hrobový.
Málo jednou
tak strach upadá,
rychle řekni,
co tě napadá.
Lži a pravdy
jedno jsou,
když máš pouta
na rukou.
Co stát se musí,
má se stát,
kdo to zkusí,
nemá lhát.
Zvláštně prosí,
co mám dát,
šrámy nosí,
chce mě krást.
Počkej na mě,
přijdu za tebou,
drž mě pevně,
to nám nevemou.
Tmou,
padám tmou,
stát ani hnout,
tmou,
padám tmou,
stát ani hnout, jejé.
Á, á, á ...
Lhát se musí,
máš to znát,
prát se musíš,
ne se ptát.
Lhát se musí,
to máš znát,
prát se musíš,
ne se ptát.
Až pak jednou
budeš vážně chtít,
tak se možná
v ničem nezměníš.
Tmou,
padám tmou,
lhát ani hnout, jejé,
tmou,
padám tmou,
lhát ani hnout, jéé.
Tvoje votevřený oči
se nelesknou
a seděj v nich mouchy.
Tvoje votevřený oči
se mě ptaj:
Cos mi to udělala?
Cos mi to udělala?
Cos mi to udělala?
|
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Dan Bárta:
Dan Bárta:
Bára Basiková:
