Když venku vítr sviští,
zpívám si o sídlišti,
o městě plínek, aut a bran.
V paletě z kočárkárny
dítě se mění v mámy,
po městě sněhobílý van.
A když ti městem utíkám,
světel se dechem dotýkám,
město, velká neznámá.
Ó, ó, na na na na ...,
dočista ztracený jsem,
když tě v něm hledat mám.
Když venku vítr sviští,
hledám tě po sídlišti,
ony tak stejné všechny jsou.
Mačkal jsem zvonky dlouze,
v tom městě snů a kouzel,
kde jen psy volně nežijou.
A když tím šerem utíkám,
světel se dechem dotýkám,
město, velká neznámá.
Ó, ó, na na na na ...,
dočista ztracený jsem,
když tě v něm hledat mám.
Na na na na ...,
dočista ztracený jsem,
když tě v něm hledat mám.
Když venku vítr sviští,
zpívám si o sídlišti,
o městě milenců a jam.
Po městě louží bláta,
v řadách tam stárnou auta,
hraju svou píseň nevěstám.
Když dlažbu závoj vysouší,
zpívám svou píseň do uší,
městu, velká neznámá.
Ó, ó, na na na na ...,
dočista ztracený jsem,
když tě v něm hledat mám.
Na na na na ...,
dočista ztracený jsem,
když tě v něm hledat mám.
|
