Na šňůře perel
pod tíhou světa,
buší mé srdce
už dlouhá léta.
Stáhlo je celé
bez modřin v duši,
ze všech stran slýchám,
jak mu to sluší.
Nevěřím slovům,
lichotkám v davu,
tím jenom holkám
dál pletou hlavu.
Zatím to srdce svý
nepustím z klece,
jednou však, co já vím,
možná že přece.
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozbuší se láskou,
bude plná stesku.
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozletí se k tobě
snad rychlostí blesku.
Na šňůře perel
pod tíhou světa,
buší mé srdce
už dlouhá léta.
Stáhlo je celé
bez modřin v duši,
ze všech stran slýchám,
jak mu to sluší.
Naivní představy
a pravdy cizí,
zakrátko pominou
a navždy zmizí.
Dětství, co odpluje
po proudu v řece
a já své srdce dám
jen tobě přece.
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozbuší se láskou,
bude plná stesku.
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozletí se k tobě
snad rychlostí blesku.
Á, á, á ...
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozbuší se láskou,
bude plná stesku.
Možná, že až jednou,
až se vlny zvednou,
rozletí se k tobě
snad rychlostí blesku.
|
Markéta Konvičková:
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Jan Bendig:
Markéta Konvičková:
