Ráno je chvíle,
kdy stíny jdou spát,
v očích tvých se
jak sníh rozplynou.
Ráno je chvíle,
kdy v přístavech snů
rybáři plachty
své rozvinou.
Ráno je píseň,
co vítr jen zná,
zpíval, když vál údolím,
o tom, že ráno je balzám,
když byls v noci sám
a já musím zpívat s ním.
Ráno je píseň,
kdy stíny jdou spát,
zní krajinou ze všech stran,
vítám tě, báječné ráno,
ty ráno všech rán,
že den vchází do tvých bran.
Mám dneska chuť
posnídat pomeranč,
v lodičce ukryté v rákosí,
dívat se jen
jak mlha lehounká
květiny něhou svou orosí.
Ráno je píseň,
co vítr jen zná,
zpíval, když vál údolím,
o tom, že ráno je balzám,
když byls v noci sám
a já musím zpívat s ním.
Ráno je píseň,
kdy stíny jdou spát,
zní krajinou ze všech stran,
vítám tě, báječné ráno,
ty ráno všech rán,
že den vchází do tvých bran.
Ráno svým kouzlem
to snad způsobí,
že mě dnes pojednou osloví.
Stává na nároží
sám den, co den,
čekává na mě jen bláhový.
Má smutný úsměv
a to, co chce říct,
já totiž už dávno vím.
O tom, že ráno je balzám,
když byls v noci sám
a já mu hned odpovím.
Ráno je píseň,
kdy stíny jdou spát,
zní krajinou ze všech stran,
vítám tě, báječné ráno,
ty ráno všech rán,
že den vchází do tvých bran.
|
Semafor:
