Pověz mi, růžičko,
proč bolí zklamání,
proč láska je už dnes,
tak těžko k dostání.
Provázíš vůní svou,
cesty i cestičky
a vůbec netušíš,
co zkrývám pod víčky.
Lásku nádhernou,
až člověk stůně,
přijde a zavoní
prchavá vůně.
Láska, to je jen barevné vlání,
písnička jarní a usínání.
Já dávno, dávno vím,
že jak ta kvítka vadnou,
má láska v copánkách
už nemá sílu žádnou.
Jen moře, celé moře,
lásky, slz a touhy žít,
jen moře, celé moře,
chci něžných slov a slunce mít.
Pověz mi, růžičko,
kde rostou vavříny,
pro štěstí úsměvu,
pro bolest na stíny.
Pověz mi, růžičko,
co je to poznání,
má duha vysněná
vrací jen zklamání.
Já dávno, dávno vím,
že jak ta kvítka vadnou,
má láska v copánkách
už nemá sílu žádnou.
Jen moře, celé moře,
lásky, slz a touhy žít,
jen moře, celé moře,
chci něžných slov a slunce mít.
Já dávno, dávno vím,
že jak ta kvítka vadnou,
má láska v copánkách
už nemá sílu žádnou.
Jen moře, celé moře,
lásky, slz a touhy žít,
jen moře, celé moře,
chci něžných slov a slunce mít.
Jen moře, celé moře.
|
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
