Náš pošťák má poslední dobou
stále těžší a těžší brašnu,
chodí mi totiž dopisy
z vísky, zvané Rokytnice,
od mé statné sestřenice.
Sestřenice z Rokytnice
píše mi že umí,
stojky, dřepy převelice,
krušná je jak sumy,
kotrmelce v trávě vévodí prý všem.
Sestřenice z Rokytnice
psaním se mi chlubí,
že z jediné borovice
postaví dva sruby,
porazí hravě módným úderem.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi dopis troufalý.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi slohem nedbalým.
Sestřenice z Rokytnice
skáče všude záhy,
nebojí se polednice
ani těžké váhy,
sama proti houfu svou čest uhlídá.
Sestřenice z Rokytnice
sílou jedné ruky,
přemohla by bez pranice
rokytnické kluky,
až si jednou troufnu, prý mi lekci dá.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi dopis troufalý.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi slohem nedbalým.
Rok, rok, Rokytnice,
rok, rok, Rokytnice,
rok, rok, wau, moje sestřenice.
Sestřenice z Rokytnice
dostane mé psaní,
ať je dívka nebo lvice,
že tu čekám na ní,
do Prahy se nechá vláčkem odvést hned.
Sestřenice z Rokytnice
netuší, že možná,
až se z nouze k elektrice
přestane být hrozná,
vidím jak spěchá k Rokytnici zpět.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi, wau, dopis troufalý.
Píše mi, píše mi, píše mi
sestřenice z Rokytnice,
píše mi, píše mi slohem nedbalým,
wau, dopis troufalý,
má sestřenice, wau.
|
