1. NCa co jsme bFyli tak hCrdí a komu to hrFomadné "vGivat!",
/: vžd(G)yť ještě špinavě stCudí pFod kůží hlGoupoučkejch tCelat. :/
Pod střechou pravdy a lásky nenávist bydlí a lež
/: a bratrstvo červený pracky a kdejaká krysa a veš. :/
Když Bohem vymejvaj' mozky, kážou mít na uzdě vzdor
/: a pěkně v pokoře, bosky, a pěkně po kolenou. :/
To přichází rovnější z rovných se smíchem zaklapnout past,
/: co se to stalo z mých hodných, věřil jsem, že vyšli z nás. :/
Do duše smutke mi prší, kde je ten veselej kraj,
/: Psohlavci pod hlavu vlčí napsali "Zimmer frei". :/
Menší a menší jsme stádo, vlci to vědí, jdou blíž,
je půlnoc a stačí tak málo, člověče, človíčku, víš,
je půlnoc a stačí tak málo, Václave, pastýři, spíš?
|
