1. LGéta jsem držel jen hDubu a krGok,
mEmiyslel si svHmioje a mCěl dobrej flGek,
Emiobčas pár znHmiámejch a vCařící grGog,
v sDoukromých bytech jsme řvCali svůj vztGek.
Každýmu hrajou jen chvíli, a šlus,
jednomu tango a jinýmu jive,
já slyšel bubny a "poklusem klus!",
a žádnej playback, poctivě live.
R1: MGáme to za pár, pEmiod kůží zbabělí,
mGáme to za pár, Emia nikde spasení,
mCáme to zDa pár, než k dřEmievěným křF#miížům zCa duše přibijou nGás.
R2: Máme to za pár, pořád jen v pokoře,
máme to za pár, ale tam nahoře,
máme to za pár, tam k dřevěným křížům za duše přibijou nás.
Dejte mi pokoj a nechte mě být,
co je mi do vašich sporů a pří,
dejte mi pokoj, jsem hodnej jak dřív
a křičím jen doma, no to se snad smí.
Po každým flámu mám kyselej dech,
už ani kořalka nezabírá,
vám, co se škrábete na lepší břeh:
kdyby se urval, mě nedojímá.
R1:
R2: Máme to za pár, pořád jen v pokoře,
máme to za pár, ale tam nahoře,
máme to za pár ...
|
