Vítr mi hvEízdá do uší a jHá běžím dEál
a ještě kC#miilometrů víc než dAost před sebou mHám,
jako stroj bAěžím svůj veliký zEávod
jen proto, C#miabych věděl, jak nF#7a tom jsem
a cíl je zEoufale daleko tam v dHálce - za kopcEemA.E
Ještě se cítím plný sil a mám chuť se rvát,
i já bych na stupínku nejvyšším viděl se tak rád,
do spěchu nutí mě vidina slávy,
rozum však říká: šetři síly a dech,
šetři si síly na finiš, jen klid a žádný spěch.
®: To běžci dlEouhých tratí ví, že platí pořadí Hv cíli jEen,
nic není dáno předem, i když vedem s velikýHm náskokEem.
Co kdF#mi7yž nás úprk bezhlaEvý
naopak přAíliš brzo unaHví?
To běžci dlEouhých tratí ví, že platí pořadí Hv cíli Ejen.
Ničí mě žízeň ukrutná a žár polední,
najednou zdá se mi, že neběžím, že jsem poslední,
mám chuť to vzdát, do trávy si sednout,
pak ale přece jenom vleču se dál,
konečně cíl je tu a já vím, že jsem neprohrál.
®:
®: + /: to běžci dlFouhých tratí ví, že platí pořadí v cCíli jFen. :/
|