1. A kdGyž se ti dech Amiúží, zmítEmiáš se nAmia vlnGách,
a máš husí kAmiůži, rEmiuce, nohy svAmiírá strGach,
když v dálce hrom rAmiachotí a tEmiy se lAmiekáš hnGed,
řítí se strop tvých Amiiluzí a pEmiadá na tě cAmielej svGět.
®: UsDedni v koutku na chvíli a dobře poslouchej,
co v tCobě uvnitř zpGívá, co v tCobě uvnitř jGe,
co v tCobě uvnitř hGovoří o tFobě, o tvým strDachu, o mnGě.
Když siréna kvílí a ty bezmocně přihlížíš,
nemůžeš pomoct, myslíš, že zešílíš,
na srdci kámen, a ruce prázdné máš,
někdo vedle tebe umírá, a ty slzy polykáš.
®: Usedni v koutku na chvíli a dobře naslouchej
tomu, co v tobě zpívá, tomu, co v tobě je,
tomu, co v tobě hovoří o tobě, o hrobě, o mně.
Když v tobě neklid vzrůstá, a nevíš, čím to je,
a hluk a křik se řítí k tobě do pokoje,
štveš se jako zvíře, a stejně zbytečně,
a všichni kolem tebe se tváří netečně.
®: Usedni v koutku na chvíli a dobře poslouchej,
co v tobě uvnitř zpívá, co v tobě uvnitř je,
co v tobě uvnitř hovoří o tobě, o době, o mně.
Když tě opustily síly, stéblem v moři ses stal,
zabloudil jsi na cestě, nevíš, jak dál,
zoufáš si nad sebou, se vším chceš skoncovat,
děsí tě zdání, že tě nikdo nemá rád.
®: Usedni v koutku na chvíli a dobře naslouchej
tomu, co v tobě zpívá, tomu, co v tobě je,
tomu, co v tobě hovoří o tobě, o tvý cestě, o mně,
o tFobě, o naší cDestě, o mnGě ...
|