1. SAmiedím v lese nCa pasece Da jím malinAmiy,
pusu mám celCou červenou, zDadek od hlínAmiy,
v údolí ve vCelký dálce sDe zelenají mAmieze,
já však dívám sCe do křoví, Dodkud cosi lAmieze.
Vypadá to na abstrakci podivnýho druhu,
šmajdá těžce, funí, bečí, nejde jí to k duhu,
chvílemi se vrhá napřed, pak zas couvne o krok,
ňákej hlas mi pošeptává, že prý je to ... pokrok.
Rec: Pokroku, dej nám více obroku, máš-li nás rád!
Pokroku, máš-li nás rád, dej nám nejvíce obroku!
Nemá pokrok, nemá obrok, my ho máme, neprodáme!
|