Zatím chvilky jsou to jen, kdy moje duše klesá
a já přestávam doufat,a snad mám se za to stydeť
a tak obracím se kamsi ke hvězdám a prosím o odpuštení
a o sílu líp naslouchat a všechno jinak viděť.
Sílu mi dej dívat se na strach a pláč,
vědět,že svoboda je drahá a trestat je zač,
a naději a víru, že umím být lepší sílu mi dej.
Pochopit, co rozumu se vzpíra, sílu mi dej,
uvěřit, že pravda bude vítěz, sílu mi dej,
že ponížení povýšení budou, sílu mi dej,
že od zrna oddelí se plevel, sílu mi dej.
Překročit řeku plnou špíny, sílu mi dej
a nemyslet jen na sebe a svou malost, sílu mi dej,
dokázat odpustit svým nepřátelúm, sílu mi dej
a neklesat ve víře, sílu mi dej.
Abych nesoudila, a když, tak jenom sebe, sílu mi dej,
aby svoboda a láska nade všemi byla, sílu mi dej
aby pomsta nezaslepila mé oči, sílu mi dej,
abych snesla všechno, co mě ješte čeká, sílu mi dej.
Abych unesla tíhu svobody, sílu mi dej,
sílu mi dej,
sílu mi dej_
|
František Nedvěd:
Vojta Nedvěd:
František Nedvěd:
