CNa stejné zemi co my
bydlí tu s námi stroGmy,
mlčí a hledí si sCvéFho
Clistíčka GzelenéCho.
Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.
Topoly, topoly, topůlky,
zatím jste vyrostli do půlky,
až budete jako svíce,
bude nám o pár let více.
Sotva vás deštíček zaleje,
budou z vás vysoké aleje,
kterými jednoho rána
já budu kráčeti vdaná.
Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.
Stojím tu s otázkou nevinnou,
jestli bych nechtěl být dřevinou.
Na sobě mít šaty z kůry,
dívat se na všechno shůry.
Na stejné zemi co my
bydlí tu s námi stromy,
mlčí a hledí si svého
listíčka zeleného.
|