CKdyž začneG topné obdCobí,
tFak lezou Cna mě choroGby
a vFšechny možné sCplíny.
Má tvář je neoholená,
taky mě zebou kolena,
neboť mám řídké džíny.
FAle že mám v duši Cna dně
Foptimismu zCbytky,
k Fosudu se stavím kCladně
Fa svádCím s ním bGitky.
Když padá listí z kaštanů,
já dám si klobouk na stranu
a očekávám deště.
Když deště kabát prolijí,
netrpím melancholií,
mám suché sáčko ještě.
Když padá listí ze stromů,
já podám ruku někomu,
buď paní nebo slečně.
Čas těžko někdo zastaví,
tak buďme k sobě laskaví,
vždyť nežijeme věčně.
Když padá listí ze stromů,
podejte ruku někomu,
buď paní nebo slečně.
Čas těžko někdo zastaví,
tak buďme k sobě laskaví,
vždyť nežijeme věčně,
vždyť nežijeme věčně,
vždyť nežijeme věčně.
|