Tak pojď, no pojď
a nenech mne tu stát,
no pojď, tak pojď,
právě hudba začla hrát.
Tak pojď, no pojď,
ať tě vobtočí šec,
no pojď, tak pojď
a pěkne si mne veď.
Krok suň krok novou parketou, parketou, parketou,
kde kdo ví o tom, že jsme tu,
tuhletu ruletu my,
hodně not a nikde pausy,
to je ono pane Straussi,
to vaše trič trač polka vždycky ohromí.
Tak pojď, no pojď,
ať neztrácíme čas,
no pojď, tak pojď,
hlavně obejmi můj hlas.
Tak pojď, no pojď,
v tu chvíli teď a hned,
no pojď, tak pojď
a už to může jet.
Dneska máme šance, šance, šance,
stát se mistri tance
i když na té polce dávno roste mech.
Budem patřit k špičce, k špičce, k špičce,
skrze tyhle smyčce,
jestli nám až do finále stačí dech.
Pokračujme v tanci, tanci, tanci,
živí to tu šanci,
to by teda byla smůla, či-li pech.
Tak pojď, no pojď
a hezky přidej plyn,
no pojď, tak pojď,
tohleto je evergreen.
Tak pojď, no pojď,
pan kapelník to zná,
no pojď, tak pojď
a dělej to, co já.
Krok suň krok, to je ideál, ideál, ideál,
jestli to takhle půjde dál,
bude z nás tanečný pár.
Za pár taktů konec je tu
a pak jistě do baletu
nás vezme Pavel Šmok anebo Tatranbar.
Tak pojď, no pojď
a toč se ještě víc,
tak pojď, no pojď,
tvař se jako kdyby nic.
Tak pojď, no pojď,
jen chvilinku se snaž,
no pojď, tak pojď
a parket bude náš.
|
Monika Absolonová:
Helena Vondráčková:
Michal David:
Thalia:
