Za tou olsenou strání,
na rozhraní sedmi cest,
tam, kde zjara za svítání,
voní zem a voní klest,
z čista, jasna, znenadání
konvalinka začla kvést,
Konvalinko, konvalinko,
vyšňořená na první bál,
konvalinko, konvalinko,
kdo ti blůzku bělavou tkal.
Jenže za devátou mílí,
krutý mráz se s větrem hnal,
zavál sníh i krajky bílý,
kvítek málem za svý vzal,
hlavu k zemi smutně chýlí,
neví co a neví dál.
Konvalinko, konvalinko,
když ti krajky rozžehlil mráz,
konvalinko, konvalinko,
kdo s tvou vůní potěší nás.
Bohu dík pak přišlo tání,
slavík zas se mohl vznést,
tam, kde z jara za svítání
voněl mech a voněl klest,
konvalinka znenadání
zase znovu začla kvést.
Konvalinko, konvalinko,
vyšňořená na první bál,
konvalinko, konvalinko,
dobře je, že pokveteš dál.
|
Pavel Novák:
Pavel Novák:
