1. VlEezu takhle v HlHoubětínF#miě, zhrG#uba v době rC#mianní špičky,
dHo přijedší trEamvaje,
kolem lidí jHako v ČínF#miě, zG#as mi davy dC#mirtí cvičky,
Havšak: cosi nEehraje.
Mezi fackami a klením čtu si zprávy v tisku denním,
nic hrozného netuše,
sloh přítele novináře hřeje srdce, barví tváře,
mír mi vlévá do duše.
®: VC#miozem však se plíží tiše mAalá, hnG#ědá, tvC#miáře divé,
malá, hnědá, tváře divé, pAod plachG#etkou C#miosoba,
o berličce, hnáty křivé, rAevidG#uje všC#miecko živé,
reviduje všecko živé, hlAas - vichřG#ice pC#miodoba.
Chvíli myslím na Gogola, chvíli zase na Erbena,
ale marně - je to tu,
polednice, stará škola, očividně potěšená,
vyžaduje pokutu.
Šaramantní revizorka, tepláčky a pláštík z norka,
jedním slovem - elita,
cestující na svých místech, šťastní, že maj' vlastní lístek,
hledí jako jelita.
®: A já v slzách volám, ať si, ať si baba nacpe kapsy,
ať si baba nacpe kapsy, marně mě dav konejší,
než v tramvajích získám praxi, tak si sem-tam vezmu taxi,
tak si sem-tam vezmu taxi, neboť je to levnější,
la la la ...
|
Jiří Dědeček:
