MIKULÁŠ

G#                        C

Smekněte, lidé, a vzpomeňte v pokoře,

G#                  F#

zde leží příroda zabitá vámi;

G#                        C

teď už si užívá v nebi tam nahoře,

G#                        A

a vy jste konečně zůstali sami.

Ten krutý poznatek, že vám tu překáží,

byl pro ni těžký, však hrdě to nesla;

na hrob její bagry už zeminu naváží,

už rakev s přírodou do jámy klesla.



Ref.:

G#                        A

A ještě před smrtí člověk ji rozčtvrtil

C                        H

a na kůl nabodl, dle něho po právu;

G#                        A

bál jsi se člověče, že jinam uteče,

G#                        F#

proto ses rozhodl vykonat popravu...



Skonala tiše, ač mučena nelidsky,

plačky jí nad hrobem ronily slzy;

kněz dodal v proslovu, že odešla navždycky,

a že všechny přítomné tuze to mrzí.

A pak se sebrali a odtáhli na guláš,

a za okny hospody začalo sněžit,

před prahem zvracel opilý Mikuláš,

už není v co doufat, už není v co věřit...



Ref.