Když mlžný Amizávoj slunce zdvíhá,
když začíDminá tam nový Amiden,
nejhezčí, už jak to bývá,
ze všech Dmidívek JulliAmianne.
Popsat vám ji lze jen stěží,
slovník můj má málo slov,
její krásu hory střeží,
spatřit ji je smrti lov.
Když se Fbílý Gměsíc Cdívá,
krade Fstín Gnad krajiCnou, E
vycháAmizí ta, co je vílou,
jméno Dmimá, jméno Emá, ó, JulliFanAmine.
Kdo se dá tou zrádnou cestou,
její hlas kdo chtěl by znát,
ať se smíří s pravdou prostou,
se smrtí že jde si hrát.
Supí křídla koncert hrají,
kořist příští čekají,
kostí pár se v prachu válí,
slunce žár, žár je vybělí.
Zakletou je paní bílou
bez hradů a bez moci,
přes den paní, v noci vílou,
těžko jí pomoci.
Jenom přítel s čistou duší
supů bát se nemusí,
kdo se zná, ten ať to zkusí,
kdo se zná, kdo se zná, jen kdo se zná.
|