Vidíš, ty průvody, co mračí se pohledy,
a znovu, jak blíží se k nám jdou ty průvody,
co prý, lepší jsou, nežli my a kterým říkám.
Když soudíte nás, když soudíte s lasem, za to,
že promlouvá duše svým hlasem, když soudíte pláč,
prý mám se teď stydět, za to že pro slzy přestávám vidět.
Tak odsuďte i ptáky, co zpívaj a nepřestanou,
když soudíte pláč, tak nejdou stranou,
tak odsuďte koně, že jim hřívy planou
a podkovy zvoní, tak ať neujedou.
Vidíš, ty průvody, co lži maj za nohsledy,
jak rychle, se tlačí směrem, k nám jdou ty průvody,
co řeknou ti bez viny, že rozum je vždy králem.
Když soudíte nás, když soudíte zrakem,
za to že obraz je víc, než jeho rám.
Vy soudíte tvář, když rudá je žárem,
já tu jen zpívám, nic nenamítám.
No tak odsuďte i ptáky, co zpívaj a nepřestanou,
když někdo se dívá, že nejdou stranou.
Tak odsuďte koně, že jim hřívy planou,
a podkovy zvoní, tak ať neujedou.
|