Na louku si vyšli zářivou,
táta, máma a syn,
na louku si vyšli zářivou,
táta, máma a syn.
A tam se honili jak uličníci a v poledne právě
kopretiny dotrhali, obědvali v trávě.
Na louku si vyšli zářivou,
táta, máma a syn,
táta, máma a syn.
Mít čas, mít čas, zapomenout na starosti,
mít čas, mít čas, být si vzácní jako hosti.
V potoce se všichni brouzdali,
táta, máma a syn,
v potoce se všichni brouzdali,
táta, máma a syn.
A koho ploutev ryby zašimrala, posadil se smíchy,
takhle krásně zapomněli na rodinné hříchy.
V potoce se všichni brouzdali,
táta, máma a syn,
táta, máma a syn.
Mít čas, mít čas, zapomenout na starosti,
mít čas, mít čas, být si vzácní jako hosti,
mít čas, mít čas, za ruku se vzít,
za ruku se vzít a někam jít.
Když se večer domů vrátili,
táta, máma a syn,
když se večer domů vrátili,
táta, máma a syn,
tak celý byt měl chvojí z borovice, kopretiny vázu,
bouřky byly u nich doma jen lehčího rázu.
Když se večer domů vrátili,
táta, máma a syn,
táta, máma a syn.
Táta, máma, táta, táta, máma, máma,
táta a máma, táta a máma, táta, máma a syn,
táta, máma a syn, táta, máma a syn,
táta, máma a syn, táta, máma a syn...
|
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
Václav Neckář:
